Ochrana proti kůrovci
Na území České republiky žije téměř sto druhů kůrovců, tedy zástupců podčeledi kůrovcovitých (Coleoptera: Curculionidae: Scolytinae). Hostitelskými druhy kůrovců jsou většinou dřeviny, ať listnaté či jehličnaté. Některé druhy získaly během evoluce vlastnosti, kterými jsou schopny v případě dostatečného množství hostitelské dřeviny navýšit výrazně své početnosti a způsobit tím, že napadené dřeviny odumírají či se snižuje jejich užitková hodnota, vážné hospodářské škody.
Vzhledem k zastoupení dřevin
v našich lesích jsou tyto druhy vázány na dřeviny smrk a borovici,
eventuálně na modřín a další dřeviny. Většina z nich patří do rodu Ips, česky lýkožrout.
Lýkožrout smrkový, Ips typographus, je nejvýznamnější sekundární fyziologický podkorní škůdce vyskytující se (především) na smrku. Nejčastěji se přemnožuje v porostech starších 60 let, které byly primárně poškozeny abiotickými činiteli nebo např. václavkou (rod Armillaria). Jedná se o horský druh, který se přizpůsobil životu v pahorkatinách i nížinách. Dalším druhem je lýkožrout severský, Ips duplicatus, jež je sekundární fyziologický škůdce, jehož lesnický význam v posledních letech neustále roste. Vyskytuje se u nás převážně na smrku v pahorkatinách a nížinách. Lýkožrout menší Ips amitinus většinou doprovází l. smrkového ve vrcholkových částí starších stromů, podobně jako lýkožrout lesklý Pityogenes chalcographus. Ten může být za extrémně teplých a suchých let fyziologickým primárním i sekundárním škůdcem mladších jehličnatých porostů. Význam dřevokaze čárkovaného Trypodendron lineatum žijícího na jehličnanech je v poslední době opomíjen. Jedná se o významného především technického škůdce jehličnatých dřevin.
Rovněž na borovici dominují zástupci rodu Ips, a to lýkožrout vrcholkový (Ips acuminatus) a lýkožrout borový (Ips sexdentatus), stejně jako na modřínu (Ips cembrae). Škody těmito druhy nenabývají tak velkých objemů jako u lýkožroutů na smrku, ale jsou v současnosti také vysoké. Menší škody působí lýkohubi rodu Hylesinus na jasanu, lýkožrouti rodu Pityokteines na jedli, bělokaz březový Scolytus ratzeburgi a bělokaz dubový (Scolytus intricatus).
Prof. Ing. Jaroslav Holuša, Ph.D
Metody preventivní ochrany před kůrovci na lesních dřevinách (pro detail klikni zde)
Mezi základní prvky preventivní ochrany před kůrovcem patří vyhledávání a včasné odstranění napadených stromů, včasné odklizení vhodného materiálu pro namnožení jednotlivých druhů a rovněž cílený odchyt dospělců v době rojení. U odchytu se jedná o způsoby použití přípravků a prostředků na ochranu rostlin (dále jen POR) tak, že se snažíme odchytit a zahubit rojící se dospělce kůrovců ještě dříve, než napadnou námi pěstovaný strom. V případě stromových lapáků můžeme využít samotné atraktivity čerstvě pokáceného a dřeva a můžeme brouky odchytávat i bez pomoci POR. V takovém případě musí následovat účinná asanace napadeného kmene.
Nejčastěji k těmto metodám přistupujeme v lokalitách, kde již došlo k napadení stojících strom v minulosti. Do kůrovcových ohnisek potom s ohledem na tvar a reliéf terénu i jiné vlastnosti stojících porostů umísťujeme prvky preventivní ochrany před kůrovci.
Všechny prvky preventivní ochrany můžeme rovněž využít i pro monitoring výskytu kůrovců v lokalitách doposud nenapadaných. Rovněž lze těmito prostředky efektivně sledovat průběh rojení jednotlivých druhů kůrovců a v neposlední řadě i sledovat vývoj nové generace podkorního hmyzu. Tyto informace jsou nezbytné pro správné načasování a nasměrování dalších prvků přímé ochrany.
Zjišťování a evidence výskytu škodlivých organismů a tedy i kůrovců patří mezi základní povinnosti majitelů a uživatelů lesních pozemků.
Lýkožrout smrkový (a většina ostatních kůrovců) přednostně napadá oslabené, poškozené či stárnoucí jedince. Mezi prevenci kůrovcových kalamit nepochybně patří i vysazování porostů dřevinné skladby odpovídající danému stanovišti.
Přímá ochrana proti kůrovcům (pro detail klikni zde)
Jakmile se v lesním provozu setkáváme se stojícími stromy potažmo ležícím dřevem napadeným kůrovci, musíme nezbytně přistoupit k přímé ochraně proti tomuto škodlivému hmyzu.
Můžeme přistoupit k mechanickému boji, to znamená, že buď můžeme dřevo přímo mechanicky likvidovat např. štěpkováním (pálením aj.), tak aby kůrovci neměli šanci dokončit pod kůrou svůj vývoj a nemohli tak dále atakovat další okolní stromy. Štěpkování připadá v úvahu především u mladších porostů, případně zbytků po těžbě, ve kterých se mohou některé druhy kůrovců rovněž přemnožit.
Pokud již budeme pracovat s kmeny stromů větších rozměrů, přichází v úvahu buď mechanické odkornění ruční, nebo strojové, případně chemická asanace.
Jako přímá ochranu byla v minulých letech prezentována i metoda včasného odvozu napadeného dříví. Bohužel často se stávalo, že brouci dokončili svůj vývoj v přepravovaném nebo skladovaném dřevě a docházelo tak k nekontrolovanému "rozvozu" kůrovců do mnoha primárně nenapadených oblastí okolo železnic a dřevoskladů...
Aplikační technika k chemické asanaci
Abychom mohli naaplikovat insekticidní jíchu na co největší plochu kmenů, musíme mít k dispozici co nejkvalitnější aplikační techniku. Vzhledem k náročnosti postřiků je potřeba využít co nejvyšších tlaků u aplikačních zařízení a všeobecně používat takovou techniku, která tvoří co nejméně jemnějších mlhových částic. Cílem aplikace by měla být dostatečná dávka jíchy se správnou koncentrací přípravku.